Dnešní na horách byl mrazivý, ale nádherně slunečný. Ve stínu -8°C, ale na sluníčku jako na jaře. Sníh se třpytil, to byla nádhera. Já měla foťák, ale škoda, že tam nebyla Gábi, ta by se vyřádila.
Také jsem nakoupila granule pro místní chudinky kočky. To bylo radosti když jsem jim je nasypala.
Bohužel ale lékařské výsledky Lucinky mě veškerou radost zkazily. V první řadě je nutné, aby byla doma a nechodila do práce.Já jsem se to dověděla až večer. Rychle jsem změnila plány a fofrem domů.
První šok byl ve vlaku. V Polsku spadla trolej, Již čtyři hodiny nic nejezdilo, Já měla štěstí. Poslali nám náhradní vlak, ale né až do Pardubic.... no v -9°C dost nemilé shánět přípoj do Prahy. Hurá, jsem tady a dojela jsem v pořádku.
Po příjezdu to nemělo chybu... To vítání ztracené Ilonky, to bylo radosti. Psi, kočky, Jiříček i Lucinka. Lukáš už spal, ráno vstává už po čtvrté hodině. Jezdí pracovat až do Hořovic. Jirka mě přivítal, ale únavou padal, tak šel spát. Lucinka si chtěla povídat....ale kroutila se tak moc, že jsem o ní měla obrovský strach. Ledviny dávají zabrat. Další výsledky budou až v pátek...tak čekání...
Fofrem jsem projela emaily, bylo jich za tu chvilku 37 a jeden nic moc :-(
Další šok mě čekal po opevření Gabči blogu....23.1.vzpomínání.....dvakrát jsem se snažila přidat můj komentář, ale slz mi taklo tak moc, že jsem to prostě nezvládla uveřejnit..nevím čím to, ale vždy se mi vše ztratilo. Letos to už bude dvacet let co si tuto písničku už nikdy nebudu moci poslechnout.....
Tak a už zase tady řvu, je to silnější než já. Jsou tři hodiny a já mám ráno vstát do práce a jít prodávat. To budu vypadat, celá oteklá.
Gábi, já také vzpomínala a moc. Chodila jsem ten den sama po horách a myšlenky létaly.
Hurááá, návrat ztracené mamči!
OdpovědětVymazat