Dnes ráno jsem začala číst tuto úžasnou knihu od Lorny Byrneové. V autobuse bylo ještě šero, ale oči se nedaly odtrhnout.... v metru na jedné noze čtení pokračovalo. Využívala jsem každou volnou chviličku.
Škoda, že je kniha pouze půjčená, já bych si jí snad brala s sebou i na krmení králíků :-).
Jiříček byl od rána nějaký rozhozený....nevěděla jsem co se děje... teď mi to došlo. Knihu přečetl jedním dechem. Kniha je tak inspirující, že jsme na to to téma strávili pomalu celý večer.
Před čtyřmi lety jsme na horách odchytali čtyřčlennou kočičí rodinku a přivezli do Prahy. Lidem tam vadily. Přímo mi řekli, jaký s nimi mají plány:-(( To nejslabší a nejhodnější kotě mělo vždy zdravotní problémy. Často krvácela, ale pomohla jí kastrace. Teď je opět nemocná. Je to smutné. Děláme co se dá, ale veterinu jsme zavrhli. Byl by to rtg. odběry krve, kapačky, ale hlavně stres z cizího prostředí a lidí. Včera se snažila být sama. Dnes chtěla ven a já myslela už na nejhorší. Najednou si to rozmyslela, chce bojovat, šla domů a je tady společně s námi. Je to člen rodiny, máme jí rádi a držíme jí palečky.
Přeji si, kéž by bylo zítra lépe.
Z knihy jsem měla stejné pocity... A stále ve mně jsou :-).
OdpovědětVymazatA na Ducháčka myslím... Ona ví sama, co a jak nejlíp... Nech to na ní... ♥
Na knížku se těším...mám takový pocit, že jsem v pořadí :o)
OdpovědětVymazatKočičce držím pěsti